Typickým příkladem může být inzerát na štěně populárního plemene s vysvětlením, že je „bez PP po rodičích s PP“. Samotná absence průkazu původu ještě automaticky neznamená, že jde o množírnu. V kombinaci s dalšími varovnými signály už ale může být důvodem k velké obezřetnosti.
Pokud nemám psa s PP, neměl bych ho množit
Průkaz původu není totéž co očkovací průkaz. Jde o oficiální doklad o původu zvířete, který potvrzuje jeho genealogii v rámci evidovaného chovu.
U chovu s PP musí rodiče splnit podmínky stanovené pro konkrétní plemeno. Ty se mohou týkat například zdraví, exteriéru nebo povahy. Smyslem těchto pravidel je mimo jiné snížit riziko přenosu některých dědičných onemocnění a zachovat vlastnosti daného plemene.
Pokud má někdo doma psa nebo fenu bez PP, není proto dobrý důvod je plánovaně rozmnožovat jen proto, že „by měli mít jednou štěňata“ nebo že si majitel chce ponechat potomka.
Výmluva, že fena musí mít alespoň jednou za život štěňata, veterináři vyvrací.
„Rodiče mají PP, štěňata ne“
Jednou z nejčastějších vět v inzerátech je právě tvrzení, že rodiče mají průkaz původu, ale jejich potomci ho nemají.
To je minimálně důvod se ptát proč
Pokud jsou oba rodiče uchovnění a vrh je řádně registrovaný v příslušném chovatelském systému, štěňata z takového vrhu mají nárok na průkaz původu. Samotný fakt, že některé štěně není určeno k dalšímu chovu nebo má určitou vadu, neznamená, že automaticky přijde o PP.
Pokud tedy prodejce tvrdí, že štěňata PP nemají, měl by umět jasně vysvětlit proč.
Podezřelé mohou být například argumenty typu:
• „Nechtěli jsme jezdit na výstavy.“
• „PP by byl zbytečně drahý.“
• „Štěňata jsou jen na mazlíčky.“
• „PP dostanou jen některá štěňata.“
• „Papíry se ještě vyřizují.“
• „Tohle štěně je nestandardní, proto PP nemá.“
• „V rodokmenu už pro něj nebylo místo.“
PP neznamená, že pes bude automaticky chovný
Je také důležité rozlišovat dvě věci: průkaz původu a chovnost psa.
Štěně s PP může mít průkaz původu, i když se později ukáže, že nesplňuje podmínky pro zařazení do dalšího chovu. Průkaz původu totiž není certifikátem, že konkrétní zvíře bude jednou chovné.
Podmínky pro zařazení do chovu se liší podle plemene a stanovují je příslušné chovatelské kluby. Mohou zahrnovat například hodnocení exteriéru, zdravotní vyšetření nebo povahové vlastnosti.
Proto také není pravda, že štěně bez PP je v pořádku, pokud „stejně nechcete chodit na výstavy“. Výstavy a chovnost jsou dvě odlišné věci.
„Štěně vám dovezeme, nemusíte nikam jezdit“
Dalším varovným signálem může být neochota umožnit vám návštěvu místa, kde štěňata vyrůstají. Desatero otázek pro bezpečný nákup štěněte naleznete ZDE.
Štěně potřebuje matku
Příliš brzký odběr je další důležitý varovný signál.
Podle Státní veterinární správy nesmí být štěně od matky odstaveno před dosažením 50 dnů věku.
Nejde přitom pouze o kojení. Matka a sourozenci mají významnou roli také v socializaci štěněte. Zvíře se učí komunikovat s ostatními psy, reagovat na různé situace a postupně získává potřebné návyky.
Pokud vám někdo nabízí velmi malé štěně s argumentem, že „už samo jí“ nebo že „už matku nepotřebuje“, měli byste zpozornět.
Někteří zodpovědní chovatelé navíc předávají štěňata novým majitelům až později, než stanovuje zákonné minimum. Samotný pozdější odběr proto není problém.
„Je mi ho líto, proto jsem ho koupila“
Tohle je jeden z nejčastějších důvodů, proč lidé nakonec zvíře z problematického chovu koupí.
Jenže právě tím může podpořit další množení.
Pokud máte vážné podezření, že zvířata žijí v nevhodných podmínkách, je lepší situaci oznámit příslušným úřadům: Krajská veterinární správa a odbor životního prostředí dané obce.
Pozor na „speciální“ štěňata
„Vzácná barva“, „unikátní zbarvení“, „mini verze“ nebo „speciální varianta plemene“. I tak mohou vypadat některé lákavé nabídky.
Tady je potřeba rozlišovat konkrétní plemeno a jeho standard. Ne každé neobvyklé zbarvení je automaticky známkou problému. Některé barvy jsou u určitých plemen standardní, u jiných nikoli, najdete to v plemenném standardu daného plemene.
Zvláštní pozornost si ale zaslouží nabídky, ve kterých je neobvyklý vzhled prezentován jako hlavní přednost a zároveň není jasné, jak byl takový vzhled v chovu získán.
Nejdříve se informujte, potom kupujte
Například u čivav je v plemenném standardu výslovně zakázané merle zbarvení.
Při nákupu psa se vyplatí věnovat výběru podobnou pozornost jako při nákupu jakékoli jiné věci, kterou si pořizujete na mnoho let. Rozdíl je v tom, že zvíře není produkt. Je to živý tvor, o kterého se budete starat řadu let.
Než se pro konkrétní štěně rozhodnete, zjistěte si:
• jak vypadá standard daného plemene,
• jaké jsou podmínky chovu,
• jaká zdravotní vyšetření se u rodičů požadují,
• kdo je chovatel,
• zda má chovatel registrovanou chovatelskou stanici,
• zda můžete vidět štěňata v místě, kde vyrůstají,
• zda můžete vidět alespoň matku štěňat,
• jaké dokumenty při převzetí dostanete.
Pokud si nejste jistí, můžete se obrátit na příslušný chovatelský klub. Pomoci může také návštěva výstavy konkrétního plemene, kde se můžete seznámit s jeho představiteli i s lidmi, kteří se jeho chovu věnují.
A pokud nechcete nebo nemůžete investovat do psa s PP, jednou z možností je také adopce z útulku, azylu nebo od ověřené neziskové organizace.
Nejdůležitější pravidlo tedy zní: Nekupujte psa jen podle fotografie a ceny. Zjistěte si, od koho pochází, kde vyrůstá a proč je nabízen právě tak, jak je.
Přečtěte si i desatero nákupu štěněte.